Genové interakce
jeden znak = vzniká spolupůsobením většího počtu genů
příklad genové interakce: vznik barvy květů u hrachoru
| aby vznikla červená barva květu, je potřeba obou dominantních alel (C i R) |
První gen:
C – dominantní alela, řídí tvorbu enzymu katalyzující vznik bezbarvého prekurzoru
květního barviva antokyanu
c – recesivní alela, enzym nevytváří
Druhý gen:
R – dominantní alela, řídí tvorbu enzymu, který přeměňuje bezbarvé na červené barvivo
r – recesivní alela, enzym nevytváří
Epistáze – jev, kdy jeden gen je přímo nadřazený druhému genu a ovlivňuje tak jeho projev
DUPLICITA – na projevu znaku se podílí dominantní alely genu a intenzita projevu znaku záleží na vzájemných vztazích těchto genů
- Duplicita nekumulativní – jedna dominantní alela vyvolá projev znaku a celkový počet dominantních alel neovlivňuje intenzitu znaku. Existují dva odlišné fenotypy.
Př. křížení bělokvěté a červenokvěté rostliny hrachu
2. Duplicita kumulativní – účinek genů se sčítá (kumuluje), projev znaku je ovlivněn počtem dominantních alel dvou, popř. více genů. Př. zbarvení obilek pšenice
Genové interakce
jeden znak = vzniká spolupůsobením většího počtu genů
příklad genové interakce: vznik barvy květů u hrachoru
|
aby vznikla červená barva květu, je potřeba obou dominantních alel (C i R) |
První gen:
C – dominantní alela, řídí tvorbu enzymu katalyzující vznik bezbarvého prekurzoru
květního barviva antokyanu
c – recesivní alela, enzym nevytváří
Druhý gen:
R – dominantní alela, řídí tvorbu enzymu, který přeměňuje bezbarvé na červené barvivo
r – recesivní alela, enzym nevytváří
Epistáze – jev, kdy jeden gen je přímo nadřazený druhému genu a ovlivňuje tak jeho projev
DUPLICITA – na projevu znaku se podílí dominantní alely genu a intenzita projevu znaku záleží na vzájemných vztazích těchto genů
- Duplicita nekumulativní – jedna dominantní alela vyvolá projev znaku a celkový počet dominantních alel neovlivňuje intenzitu znaku. Existují dva odlišné fenotypy.
Př. křížení bělokvěté a červenokvěté rostliny hrachu
2. Duplicita kumulativní – účinek genů se sčítá (kumuluje), projev znaku je ovlivněn počtem dominantních alel dvou, popř. více genů. Př. zbarvení obilek pšenice
kvalitativní znaky
- 2 nebo více alternativních projevů (např. barva květů, tvar semen, krevní skupina apod.)
- vznik těchto znaku ovlivňují: geny velkého účinku – MAJORGENY
kvantitativní znaky
- jejich projev lze vyhodnotit pouze měřením určitých parametrů (např. výška těla, hmotnost, inteligenční koeficient)
- řízeno velkým počtem genů: polygeny – geny malého účinku – MINORGENY
- při tvorbě znaku se sčítají – duplicitní kumulativní interakce
- častěji název: polygenní dědičnost
- nelze určit přesné štěpné poměry
genová vazba
lze prokázat, že se častěji dědí některé alely ve stejné kombinaci, v jaké spolu byly v genotypu rodiče na jednom chromosomu. Takto společně děděnou kombinaci genů označujeme jako haplotyp.
zpětné (testovací) křížení
- křížení heterozygotního potomka s homozygotně recesivním rodičem
- používáme tehdy, chceme-li rozlišit v chovu heterozygotní a homozygotní jedince
- vzniklou generaci z procesu zpětného křížení označujeme B (backcross)
síla vazby – vyjadřuje pravděpodobnost vzniku crossing-overu mezi alelami různých genů, které jsou ve vazbě. Čím blíže jsou geny, tím je vazba silnější a tím je menší pravděpodobnost, že dojde ke crossing overu