HOUBY (Fungi)

• eukaryotické heterotrofní organismy
• rozmnožují se výtrusy (sporami)
• tělo – stélka
  • rozvětvená, propletená vlákna (hyfy)
• jednobuněčné: kvasinky
• nemají chlorofyl
• rozkládají organické složky vně své výstelky
  • tak, že do nejbližšího prostředí vylučují hydrolytické enzymy
  • tyto enzymy štěpí substrát na podjednotky, které pak absorbují
• zásobní látky: glykogen a tuky
• transportní látky: sacharidy ve formě cukerných alkoholů (menitolu a arabitolu) a disacharidu trehalózy
• buněčné stěny: chitin
• syntéza aminokyseliny lyzinu

význam hub

• koloběh uhlíku, dusíku atd. – rozkládají organickou hmotu
• vznik humusu – organické látky postupně mineralizují, tím vznikají, které se opět stávají živinami rostlin
• schopnost kvasinek: kynutí chleba, kvašení piva a vína,
• potrava: jedlé houby
• výroba antibiotik
• schopnost vstupovat do symbiózy s jinými organismy

nevýhody

• houby parazitují na rostlinách – snižují úrodu
• patogenní houby – závažná onemocnění
• plísně

VÝŽIVA HUB

1. houby saprotrofní
   • rostou na mrtvých tělech rostlin, nebo živočichů
   • rozkladači (destruenti) – dále rozkládají organickou hmotu
2. houby parazitické
   • získávají organické látky z živých organismů
   • škodí, či způsobují smrt organismu
     1. biotrofně parazitické houby
        • nezpůsobují přímé odumírání pletiv
        • jsou schopny se vyživovat pouze ze živých buněk (rzi, sněti)

• nekrotrofně parazitické houby
  • působí odumírání napadených pletiv (nekrźy)

1. houby patogenní
   • vyvolávají nemoci u živočichů

lichenizmus: soužití heterotrofní houby a autotrofní zelené řasy nebo sinice v trvalé symbióze, tím vzniká složený organismus lišejník

• na místech, kde by samostatně žádný z partnerů žít nemohl

mykorhiza: symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin

• endomykorhiza – pronikání houbových vláken do kořenových buněk primární kůry
• ektomykorhiza – vlákna zůstávají jen v mezibuněčném prostoru

chemické zdroje výživy hub

• živiny z organických i anorganických (amonné soli a dusičnany) látek
  • zdroje uhlíku
    • k syntéze metabolitů pro růst houby (sacharidy, proteiny, lipidy, nuk. kys.)
    • oxidace – pro energii
    • nejzákladnější zdroj energie: glukóza
  • zdroje dusíku
    • k syntéze aminokyselin, proteinů, nuk. kys., glukosaminu, chitin, a vitamínů
    • houby jsou schopny fixovat vzdušný dusík
    • amonné ionty
  • makroelementy
    • kyslík, vodík, fosfor, síra, hořčík, draslík, vápník
  • mikroelementy (stopové prvky)
    • železo, měď, zinek, molybden

RŮSTA ROZMNOŽOVÁNÍ HUB

stélka (tělo hub) rozdělna:

1. část vegetativní – absorbování živin
2. část reprodukční – slouží k rozmnožování

mechanismus růstu hyf (hyfa je vlákno houby), soubor hyf = podhoubí (mycelium)

• u většiny hub je hyfa rozdělena přehrádkami (septy) na jednotlivé buňky
• přehrádky však houby úplně nerozdělují – zůstává tam otvor (pór) = volně procházejí živiny

• apikální část
  • apikální růstová zóna = apex
  • absorpční zóna
    • absorpce živin a jejich transport
  • zóna stárnutí
    • ukládání pigmentů
• komunikační část
  • zóna periferálního růstu
  • syntéza jader, mitochondrií, vakuol
• izolovaná část
  • zóna bez růstových aktivit
  • dochází zde k diferenciaci pletiv

ROZMNOŽOVÁNÍ HUB

• vegetativní – fragmentace stélky (z původní stélky může vzniknout více klonů)
• produkce spor
  • pohlavní
    • primitivní houby: střídání haploidní a diploidní fáze (jako u živočichů)
    • dochází k výměně genetické informace
    • u složitějších hub vložená dvoujaderná (dikaryotická) fáze
    • fáze:
  • Plazmogonie
    • 2 pohlavně různá haploidní jádra se spojí do společné cytoplasmy
  • Karyogamie
    • splynutí obou jader v jedno (2n)
  • Meióza
    • redukčním dělením na 4 haploidní jádra, tak vznikají haploidní meiospory (pohlavní výtrusy)
    • orgán, ve kterém dochází k meióze: meiosporangium
    • nepohlavní – okamžitě klíčí
      • často u parazitických hub
      • význam pro šíření druhu
      • umožňuje napadení velkého okruhu hostitelů
      • pučení: růst dceřiné buňky z mateřské
      • pomocí nepohlavních výtrusů

Dělení výtrusů podle:

a) Vzniku:

• mitospory – vznikají mitoticky; 
• meiospory – jejich vzniku předchází meiotické dělení, typické pro askospory (u vřeckovýtrusých hub) a bazidiospory (u stopkovýtrusých hub)

b) Pohyblivosti:

• zoospory – pohyblivé, mají jeden a více bičíků a ve vodním prostředí jsou schopny aktivního pohybu (planospory) – typické pro oddělení chytridiomycety;
• sporangiospory – jsou nebičíkaté nepohyblivé spory, tzv. aplanospory, vznikající ve sporangiu. Tento typ spor je typický pro zástupce oddělení zygomycety;
• konidie – jsou nepohyblivé jedno- či vícebuněčné spory, vznikající na specializovaných hyfách, nazývaných konidiofory (nosiče konidií); konidie mohou vznikat buď rozpadem hyfy, nebo se na hyfách tvoří nově na principu pučení; tento typ rozmnožování je typický pro vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby

SYSTÉM HUB

• houby jsou jednobuněčné nebo více buněčné stélkaté organismy s heterotrofní absorptivní výživou
• zásobní látkou je glykogen
• v buňkách nejsou přítomny plastidy = houby nemají schopnost fagocytózy, ani fagotrofní výživy
• buněčná stěna tvořená: chitinem a ß-glukanem
• jsou přítomny mitochondrie, ploché přepážky

oddělení: CHYTRIDIOMYCETY

• výrazné přizpůsobení nejrůznějším životním podmínkám
• saprofyté a parazité planých a kulturních rostlin
• žijí ve vodě a vlhké půdě
• původci onemocnění rostlin i živočichů
• vegetativní stélka
  • jednoduchá, jednobuněčná, k substrátu zakotvena jemnými výběžky (rizoidy) – příjem živin

rozmnožování CHYTRIDIOMYCETŮ

• v zoosporangiích vznikají zoospory s bičíkem (n)
• zoospory se šíří v půdě, či vodě (n)
• v případě parazitů napadají hostitele, nebo se chovají jako gamety = splynutím vznikne zygota (2n)
• ze zygoty se vyvíjí trvalá výtrusnice (tlustostěnná, přezimující) – na jaře nové zoospory

Zástupci:

Rakovinec bramborový

• cizopasí v bramborových hlízách a způsobuje tzv. rakovinu brambor
• na hlízách se objevují bradavčité až korálovitě rozvětvené útvary
• snižuje škrobnatost a znehodnocuje úrodu.
• odpočívající sporangia mohou v půdě přežívat až 20 let.

Lahvičkovka

• parazituje v buňkách klíčních rostlin z čeledi brukvovitých
• způsobuje jejich „padání“,
• napadené rostliny pod dělohami tmavnou, ohýbají se a později odumírají

oddělení: MIKROSPORIDIE

• jednobuněční nitrobuněční (intracelulární) parazité studenokrevných živočichů, zejména hmyzu a ryb, ale též teplokrevných živočichů včetně člověka
• tyto organismy netvoří podhoubí (mycelium)
• při adaptaci na nitrobuněčný parazitismus ztratily během svého vývoje chitinózní buněčnou stěnu, mitochondrie a peroxizomy
• jejich vegetativní fázi tvoří améboidní (měňavkovité) buňky schopné pronikat tkáněmi hostitele
• uvnitř hostitelské buňky se začnou rozmnožovat a později tvoří spory obalené chitinózní buněčnou stěnou
• spory, které mohou přežívat mimo hostitelské buňky, obsahují stočené, tzv. pólové vlákno – to se může vymrštit a proniknout „jako kopí“ do hostitelské buňky a tím do ní umožnit přechod sporoplazmy, čímž dochází k infikaci hostitelské buňky

Zástupci:

Hmyzomorka včelí – původce tzv. včelí úplavice (nosemóza) – průjmové onemocnění dospělých včel

Hmyzomorka bourcová – tento zástupce způsobuje uhynutí housenek bource morušového

 

oddělení: HOUBY SPÁJIVÉ (Zygomycety)

třídy:

• Zygomycetes
• Trichomycetes

následující text se týká pouze třídy Zygomycetes:

• haploidní, mnohojaderné mycelium bez přehrádek
• přehrádky se tvoří pouze při vzniku rozmnožovacích orgánů, případně u starších zástupců
• buněčná stěna obsahuje chitin a chitozan
• většina zástupců žije v půdě nebo na rozmanitých organických substrátech, především s vyšším obsahem cukru (ovoce, potraviny ad.)

rozmnožování ZYGOMYCETES

Nepohlavně

• rozmnožují se nepohyblivými výtrusy (spory) vznikajícími ve výtrusnicích (sporangiích) vyrůstajících na podhoubí (mycelium) rostoucím mimo substrát na vzduchu

Pohlavně dochází ke spájení

• po setkání dvou pohlavně odlišených podhoubí (hyfa+) a (hyfa-) se vytvoří kyjovité větve rostoucí proti sobě
• po dotyku se oba konce těchto větví oddělí od podhoubí a změní se v gametangia, která splynou procesem gametangiogamie v diploidní zygosporu
• zygospora se uvolní z podhoubí a za příznivých podmínek klíčí ve sporangiofor (nosič výtrusů), zakončený výtrusnicí (sporangiem)
• při klíčení se jádra meioticky dělí, takže výtrusy ve výtrusnici jsou haploidní a fyziologicky rozlišené (+ a – )

zástupci:

Kropidlovec černavý  –  husté šedé povlaky na potravinách, nejčastěji na špatně uskladněném chlebě

Plíseň hlavičková – tvoří bělavé povlaky na potravinách, patří k nejběžnějším plísním, snadno se přenáší vzduchem

pozitivní význam pro člověka:

plísně rodu Rhizopus – kropidlovec – využívají se při výrobě důležitých organických sloučenin, např. kyselin citronové či mléčné

oddělení: HOUBY VŘECKOVÝTRUSNÉ

• tvorba specializovaného sporangia (výtrusnice) zvaného vřecko (askus), ve kterém vznikají redukčním dělením (meiózou) askospory – haploidní spory
• nejpočetnější skupina hub
• třídy:
  • kvasinky
  • houby vřeckovýtrusné

třída: KVASINKY

• jednobuněčné, mohou však tvořit také vláknitá mycelia
• obsahující jedno i mnohojaderné hyfy
• hospodářsky nejvýznamnější skupinou jsou „pravé“ kvasinky
• nepočítají se zde všechny známé kvasinkové organismy

rozmnožování:

nepohlavně pučením

• pokud se nově vznikající buňky neoddělí, vznikají řetízky buněk, tzv. pučivá pseudomycelia, nepravá podhoubí
• některé druhy kvasinek tvoří také přehrádkované mycelium, schopné tvořit pučivé buňky, tzv. blastospory

 pohlavní rozmnožování

• v době nepříznivých životních podmínek (zejména se jedná o snížené množství živin a vody v prostředí)
• v jejich životním cyklu je tedy patrná rodozměna
• ve zvětšených buňkách (vřeckách) meiotická dělení, v každé z nich vznikají čtyři haploidní výtrusy – vždy dva a dva fyziologicky rozlišené (+ a -)
• pokud vřecko praskne, výtrusy se uvolní  a ve vhodném prostředí začnou klíčit v buňky
• somatogamie – dvě fyziologicky odlišené buňky (+ a -) splývají v diploidní zygotu, která pučením vytváří nové vegetativní buňky. 

význam kvasinek:

 rozklad cukrů na ethanol a oxid uhličitý:

C₆H₁₂O₆ → 2 C₂H₅OH  +  2 CO₂

• Kvasinka pivní – výroba piva, zkvašuje slad na pivo
  • používá se také při kynutí těsta – jako droždí
  • výroba lihu
  • pivní kvasinky se přidávají také do krmných směsí – obsahují důležité enzymy, vitamíny skupiny B a bílkoviny

• Kvasinka vinná
  • přezimuje v půdě, odkud se dostává na bobule vinné révy a při lisování hroznů do šťávy, která se zkvašuje na víno 

třída: HOUBY VŘECKOVÝTRUSNÉ

• často tvoří plodnice
• ze systematického hlediska zahrnují také lišejníky
• stélka je vláknitá, s větveným přehrádkovaným myceliem
• hyfy mohou mít volné nebo srostlé v nepravé pletivo – plektenchym
• buněčná stěna je tvořena ze dvou vrstev, hlavní složka je chitin a polyglukan

rozmnožování:

 nepohlavní = anamorfa:

• tvoří jedno- nebo vícebuněčné spory, tzv. konidie na konidioforech

 pohlavní = teleomorfa

• tvoří se pohlavní orgány (gametangia) – samčí antheridia a samičí kulovité askogony
• plazmogamie jádra samčí a samičí se přikládají k sobě, ale nesplynou
• jádra se rozdělí a poté vždy dvojice jader (samčí a samičí společně) putují do vláken =  askogenních hyf, na jejichž koncích vznikají zpětné výběžky, tzv. háky
• teprve v nich dochází ke karyogamii
• z háků vyrůstají kyjovitá vřecka, ve kterých diploidní jádra projdou meiózou a následující mitózou
• vzniká 8 haploidních jader, která se přemění na osm výtrusů – askospor
• zralá vřecka se na vrcholu otevírají a výtrusy jsou uvolňovány ven

zástupci:

• Štětičkovec (Penicilium) – šedozelené povlaky na potravinách, zejména pečivu a marmeládách, některé jeho druhy produkují antibiotika (Penicilin)
• Kropidlák – choroba „černá plíseň“ na ovoci a zelenině, mykotoxin
• Padlí – parazité vyšších rostlin; tvoří na listech, stoncích a plodech cévnatých rostlin typické moučnaté povlaky

Některé druhy vřeckovýtrusých hub tvoří velké (makroskopické) plodnice:

• Smrž obecný – je jedlá, chutná houba
• Ucháč obecný – patří k jedovatým houbám
• Lanýž černý – podzemní plodnice, vzácná ceněná houba

oddělení: STOPKOVÝTRUSNÉ

• makroskopické plodnice
• stélku tvoří obvykle vláknité, přehrádkované mycelium
• přehrádky mají v místě otvoru charakteristický soudečkovitý útvar, tzv. dolipór
• buněčnou stěnu tvoří dvě nebo více vrstev, hlavními složkami jsou chitin a polyglukany
• netvoří morfologicky odlišné pohlavní orgány
• výtrusy vznikají na koncích kyjovitých buněk (bazidie)

rozmnožování:

 nepohlavní

• kromě konidií slouží k tomuto rozmnožování také blastospory – pučivé buňky a fragmentace stélky
• většina nepohlavních rozmnožovacích částic je dvoujaderná (dikaryotická)

pohlavním

• častější
• splývají obvykle dvě jednojaderná mycelia, vyrůstající z pohlavně odlišených výtrusů (+) a (-) ve dvoujaderné podhoubí
• dochází k plazmogamii
• na povrchu plodnic koncové buňky se hyf kyjovitě zduří a vznikají bazidie
• ty tvoří tenkou vrstvu – výtrusorodé rouško (hymenium)
• v basidiích: karyogamie – splynutí jader
• následuje meiotické dělení = vznikají čtyři haploidní jádra -> bazidiospory
• výtrusorodá rouška mohou být umístěna buď v rourkách (u hřibovitých), nebo na lupenech (u bedlovitých) hub

Stavba plodnice houby

• mohou mít různý tvar a různou velikost
• tvoří ji třeň a klobouk
• ve spodní části klobouku se nachází hymenofor s hymeniem (výtrusorodým rouškem)
• hymenofor může být hrotnatý, lupenitý nebo rourkatý
• některé plodnice mají v mládí obal – tzv. plachetku
• postupným růstem plodnice se plachetka trhá a na klobouku zůstávají zbytky, na bázi třeně = pochva
• závoj u některých plodnic zakrývá v mládí rourky nebo lupeny
• při růstu plodnice se trhá a zanechává na třeni prsten

zástupci:

Hřibovité houby – hřib pravý, křemenáč osikový, klouzek obecný, kozák březový…

Bedla vysoká  – je jedlá, velmi chutná houba, roste zejména v listnatých a jehličnatých lesích

Žampión ovčí  – roste od června do října, zejména v jehličnatých lesích, může být zaměňován s muchomůrkou zelenou

Ryzec pravý  – roste od srpna do listopadu ve smrčinách

Holubinka – některé druhy jsou nejedlé

Čirůvka fialová  – roste od září do prosince

Mezi smrtelně jedovaté houby patří:

• Muchomůrka
• Muchomůrka tygrovaná – lze ji zaměnit s muchomůrkou růžovkou (masáky), jedlou, velmi chutnou houbou.
• Závojenka olovová

Rzi – parazité rostlin, některé střídají 2 hostitele, netvoří plodnice

Ze snětí patří k významným parazitům:

• sněť kukuřičná –  velké nádory u rostlin, většinou ve vodivých pletivech
  • napadené rostliny je třeba spálit
• prašná sněť pšeničná, prašná sněť ovesná, prašná sněť ječná – tyto druhy přeměňují semeníky napadených rostlin
• mazlavá sněť pšeničná – přeměňuje vnitřní část obilek na mazlavou hmotu, zapáchající po slanečcích

Dřevní houby

Mnohé druhy hub rozrušují celulózu nebo dřevovinu

• choroš – napadá především ořešáky a javory; má polokruhovitý až vějířovitý klobouk s tmavě hnědými šupinami
• václavka obecná – roste obvykle kolem pařezů a na odumřelém dřevě

• hlíva ústřičná
• dřevomorka domácí – roste po celý rok na opracovaném dřevě, nepotřebuje ani hodně vlhkosti

 Lišejníky

• trvalá symbiózou dvou organismů- houba, určuje charakter stélky, typ rozmnožování, druhým je fotosyntetizující organismus – sinice nebo řasa
• díky tomuto soužití mohou oba organismy žít i na místech, kde by samostatně přežít nedokázaly
• snesou i extrémně suché prostředí bez organických živin, dobře přežívají v horkých pouštích i v tundře rostou velmi pomalu (na skalách třeba jen 1 mm za rok) a dožívají se značného stáří (až 2000 let)
• bioindikátory, urychlují zvětrávání hornin, tvorba humusu

Význam pro člověka

• v severských oblastech využívány jako palivo, izolace budov nebo krmivo pro zvířata
• některé lišejníky jsou zdrojem léčiv
• dříve využívány jako zdroj přírodních barviv

zástupci:

• mapovník zeměpisný – tenké pestře zbarvené korovité stélky hlavně na skalách a kamenech na horách terčník zední – žluté až oranžové korovité stélky, velmi odolný, hojný i v Praze
• misnička – šedé korovité stélky, velmi odolný, hojný i v Praze
• terčovka bublinatá – šedozelené lupenité stélky, častá na větvích, nejhojnější lišejník v lesích
• dutohlávky – šedozelené trubicovité stélky, hojné v lesích
• provazovka vousatá – šedozelené dlouhé a rozvětvené stélky, vyžaduje nejčistší ovzduší (relativně hojná např. v Alpách, u nás velmi vzácně na Šumavě a v Krkonoších)

Materiály ke stažení:

Zdroje obrázků ve videu:

HOUBY:

1. obrázek: https://www.gymvod.cz/vp/obrazek/566
2. obrázek: https://1gr.cz/fotky/idnes/20/073/cl5/BSP84ef0e_pou_pivo.jpg
3. obrázek: https://www.spektrumzdravi.cz/img/clanky/fb0019bc30211e7e3ba6a27d022b68a5/plisne-doma.jpg
4. obrázek: https://g.denik.cz/122/49/drevomorka-jpg_denik-630.jpg
5. obrázek: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9c/Rhizocarpon_geographicum01.jpg/220px-Rhizocarpon_geographicum01.jpg
6. obrázek: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRfDmJMIVR6T_T3eEbqiKIL0bwdeB6VOzC_7LtQqnEd-0AZ9hm4NUIVKz6pmH_Z_nAK6oU&usqp=CAU
7. obrázek: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSQbaXM7Y3e50MbWDPuC9pXbbBZaFxsaXCT0CAPwT0egaJxZN6HxWL2HwlhNv76lodpydI&usqp=CAU
8. obrázek: https://ostrava.educanet.cz/www/biologie/images/stories/rozmnoovn_hub.png
9. obrázek: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRctTymB6ZJvr2wKQpE-yZhSkclZKu6Czw1GA&usqp=CAU
10. obrázek: https://strephonsays.com/img/science-nature/Difference-Between-Conidiophore-and-Sporangiophore-1.webp
11. obrázek: https://ostrava.educanet.cz/www/biologie/images/stories/rozmnoovn_hub.png
12. obrázek: akala.mendelu.cz
13. obrázek: ELUC
14. obrázek: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/63/Synchytridium_endobioticum.jpg
15. obrázek: https://ostrava.educanet.cz/www/biologie/images/stories/lahvikovka.jpg
16. obrázek: theses.cz
17. obrázek: https://svabblog.files.wordpress.com/2016/04/img_0348_.jpg
18. obrázek: http://img.blesk.cz/static/old_abc/imgdb/original/phpXkSMeZ.jpg
19. obrázek: shutterstock.com
20. obrázek: spajení
21. obrázek: theses.cz
22. obrázek: prozeny.cz
23. obrázek: wikipedie.org
24. obrázek: http://bp2.blogger.com/_j7dko1haUhU/R686WyruVRI/AAAAAAAAAiE/_3Wam56yvlk/s320/Askus.JPG
25. obrázek: MUNI
26. obrázek: fnte.eu
27. obrázek: https://concept-stories.s3.ap-south-1.amazonaws.com/test/Stories%20-%20Images_story_44716/image_2019-05-25%2006%3A58%3A29.854795%2B00%3A00
28. obrázek: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/69/Nymburk-postrizinske-pivo.JPG/1200px-Nymburk-postrizinske-pivo.JPG
29. obrázek: idnes.cz
30. obrázek: https://im9.cz/iR/clanek/2339/jak-vybrat-vino.jpg
31. obrázek: akala.mendelu.cz
32. obrázek: http://old.vscht.cz/obsah/fakulty/fpbt/ostatni/miniatlas/images/plisne/perokresby/Aspergillus%20versicolor%20nakres.jpg
33. obrázek: guh.cz
34. obrázek: wikipedie
35. obrázek: http://www.zahradaapriroda.cz/wp-content/uploads/2013/08/okrasn%C3%BD-javor-napaden%C3%BD-padl%C3%ADm1-e1491762625760.jpg
36. obrázek: https://g.denik.cz/122/78/shutterstock-196905029_irecept-630-16×9.jpg
37. obrázek: https://lh3.googleusercontent.com/proxy/AOg6BHoouqGGVX_prTQIVLNV9zfV5pi-wjpmAWGGvw5DznJbCXm7SLTVlOhYyc6XT6G1YbAsPvxKbKGUsKFrFr8dmg-T6xc5KZ8rJqpnOHLz2FTGxDJpPhT3YDht
38. obrázek: https://www.houby-rostou.cz/wp-content/uploads/2018/11/lanyz-1024×522.jpg
39. obrázek: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTTT2A3yhTciwqzUHRSRZBASZUAgv-buJI3wQIV_aFDoo_3J4lundKHPj4q66gXKuWCC-M&usqp=CAU
40. obrázek: is.muni.cz
41. obrázek: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0f/Anatomie_bazidiokarp%C5%AF.svg/678px-Anatomie_bazidiokarp%C5%AF.svg.png
42. obrázek: wikipedie.org
43. obrázek: wikipedie.org
44. obrázek: wikipedie.org
45. obrázek: wikipedie.org
46. obrázek: https://www.studuju.cz/poznavacky/503.jpg
47. obrázek: wikipedia.org
48. obrázek: https://www.atlasbotani.eu/fotoatlas/00031/007905-v.jpg