PROČ MUSÍME DÝCHAT?
dýchání = respirace
– biologická oxidace
– dýchací plyny O2, CO2, + dýchací směsí (N…)
1) zevní (vnější) dýchání
- výměna O2 a CO2
- mezi organismem a okolí
- výměna vzduchu mezi vnějším prostředím a plícemi = PLICNÍ VENTILACE (plyny mezi atmosférou a krví)
- výměna plynů mezi vzduchem a krví v plicních sklípcích
2) vnitřní (tkáňové) dýchání
- dýchací plyny mezi krví a tkáněmi
- buněčné dýchání (biologické oxidační procesy)
- další zpracování chem. energie
- O2 se ukládá se v molekulách tzv. MAKROERGICKÝMI VAZBAMI (ATP) – vznik makroergické molekuly
- štěpením se uvolní chem. energie nezbytná k dalším metabolickým a fyziologickým dějům
- nejvýznamnější sloučeni ATP adenosintrifosfát
- výsledný produkt respiračního řetězce (oxidační fosforylace = probíhá v mitochondrii)
- výsledné zplodiny: H2O, CO2
O2 + organické látky → H2O + CO2 (z tkání)
- transport = krev
- CS a DS propojeny (prodloužená mícha)
- dýchací soustava (systema respiratorium)
- pouze vnější dýchání
a) část vodivá
-
-
- horní cesty dýchací: dutina nosní, nosohltan → obranný nepodmíněný reflex: kýchání
- dolní cesty dýchací: hrtan, průdušnice, průdušky → obranný nepodmíněný reflex: kašlání
-
b) část respirační (plíce) – plicní sklípky
- Sliznice
- pokryta cylindrickým řasinkovým epitelem
- nalepují mikroorganismy a nečistoty z vdechovaného vzduchu.
- Podslizniční vazivo
-
- hojné v hrtanu, kde jeho prosáknutí při zánětu vyvolává zúžení dýchací trubice
- rozptýleny drobné uzlíky složené z lymfatických buněk
3. Chrupavčitý nebo kostěný skelet trubic a dutin zabraňuje zúžení dýchacích cest
KUDY VEDOU HORNÍ CESTY DÝCHACÍ?
dutina nosní (cavitas nasi)
- P L průduch nosní
- prostor po stranách ohraničený kostěnými výběžky horní čelisti
- strop dutiny: čelní kost s čichovou kostí, a v malém rozsahu i nosní kůstky
- kořen: kostěný= párové nosní kůstky
- dvěma otvory, choanami do nosohltanu
- patrem oddělena od ústní dutiny
- Nosní přepážka: prostor nosní dutiny na 2 poloviny, dále horizontálně členěny nosními skořepami na horní, střední a dolní nosní průchod
- vedlejší dutiny nosní: prostory v lebečních kostech
- nosní sliznice: řasinkový epitel (hlen) vyloučení cizorodých částic (nespec. imunita)
- Sliznice nosní dutiny i vedlejších nosních dutin srůstá s periostem kostí v tzv. mukoperiost
- horní část: čichové pole
- vstup: vzduch ohřev na tělesnou t., zvlhčuje, mechanicky pročištěné
- vedlejší nosní (paranosální) dutiny
- Eustachovy trubice = spojení nosohltanu se středním uchem
- vyrovnávají změny tlaku vzduchu ve středouší
- Eustachovy trubice = spojení nosohltanu se středním uchem
- nosohltan součástí hltanu (pharynx)
- hrtan= start dolních cest dýchacích
KDE VZNIKÁ LIDSKÝ HLAS?
- hrtan (larynx) = chrupavčitý, trubicovitý orgán od hltanu dělí hrtanová p. (epiglottis)
- polk = sklání se, uzávěr hrtanovou příklopkou
- hlasová štěrbina, hlasové vazy
- zpevněn chrupavkami = největší ch. štítná
- pod: nahmatatelná prstenčitá chrupavka

- vystlán sliznicí
- řasinkový epitel: absorbuje S02 a ozon
- dál ohřev
- průdušnice (trachea) 16 -20 podkovité chrupavky
- délka: 13 cm
- šířka: 1,5 – 1,8 cm
- chrupavky 4-5 obratel : P a L průduška (bronchus)
- P: téměř přímé pokračování průdušnice
- L: ostřejší úhel
- vstup do plic: bronchiální strom
- 10 – 20 průdušinek → plicní váčky a sklípky
- skelet plic: spleť vaziva, bronchiálního stromu, cév a svalstva
- průdušnice (trachea) 16 -20 podkovité chrupavky
- hladká svalovina – smrštění = mění průsvit bronchů
VE SLOŽITÉM LABIRINTU PLIC
- plíce (pulmo)
- plicní báze (základna) leží na brániční klenbě
- plicní branka (hilus) – vstup/výstup cév
- plicní hrot – vrcholky plic
- laloky: P – 3, L – 2
- PLICNÍ LALŮČEK: plicní váčky s plicními sklípky – dochází k přestupu plynů po tlakovém spádu (parciální tlak, fyzikální principy)
- 1mm
- vnitřní prostor plic = průdušinky, váčky, sklípky
- surfaktant = vnitřek sklípků tuky, bílkoviny
- snižovat povrchové napětí na hranici vzduchu a tekutiny = usnadňuje přenos plynů
- jednoduchý respirační epitel, těsně kapiláry
- difuze – kapilární stěna 2 mm
